Ahoj.
Dneska jsem se rozhodla, že vám ukážu některé moje "umělecké výtvory".
Pokud se to tak dá nazvat... Prostě strašně ráda vymýšlím různé povídky a příběhy, hodně krát jsem se pokoušela i o knížku... Ale žádná z nich se nepodařila nejdelší skončila na dvanácté kapitole, samozřejmě ě jí museli kluci smazat "nechtěně" z kompu. -_- Myslela jsem, že je zabiju!!!
No nic píšu dál a momentálně dělám na knížce o kouzelnících...
Dneska bych vám chtěla ukázat pár mých básní a příběhů.
Mimochodem s BFF máme ask kam píšeme příběhy na přání takže koukněte ;)
No nic takže dem na to a snad se vám to bude líbit:
PŘÍBĚH:
Láska až za hrob
Jmenuji se John - jsem obyčejný kluk s černými vlasy. Ve školce jsem poprvé potkal Penny. Byla milá, byla krásná... Měla velké modré oči plné radosti a lásky. Na hlavě měla kudrnaté hnědé vlásky jako prstýnky. Postupem času se z nás stali kamarádi. Byli jsme na sebe navzájem hodní, protože já si s Penny hrál s panenkami a ona na za to na oplátku si se mnou hrála s autíčky. Už jsme nebyli kamarádi... Byli jsme nejlepší kamarádi....! Někdy jsem si sám sobě přiznal, že bych chtěl, aby jsme byli něco víc než nejlepší kamarádi ale pak mě to zase přešlo a já jsem už zase na lásku zapomněl.
Měli jsme nastoupit do první třídy. Povedlo se! Jsme ve stejné třídě! Sedli jsme si k sobě do lavice. Po prázdninách, když byla Penny už větší, byla ještě krásnější a její vlasy byly už o něco méně kudrnatější - řekl bych spíš vlnité. O přestávkách jsme se smáli a povídaly si. Začali jsme přespávat u sebe doma... - byl to nejkrásnější rok mého života! Ale ve vyšších třídách už děti měli mozky jinak zatížené a posmívali se nám: "Penny miluje Johna, Penny miluje Johna!" byl jsem z toho smutný protože já ji opravdu miloval. Byl jsem sice rád že jsme nejlepší kamarádi ale... Vždycky když viděla že jsem smutný mě povzbuzovala a krásně mě objala. Ale zase jen z kamarádské lásky...
Měli jsme stejné zájmy, takže jsme přestoupili na stejnou střední - grafickou. Jako malý jsme vždycky kreslili návrhy jaké počítačové hry by jsme mohli vymyslet a teď jsme se chtěli naučit dělat opravdovou grafiku. Ani jeden z nás nikoho neměl, takže jsme se rozhodli že Valentýna strávíme spolu. Jedli jsme večeři při svíčkách a já už jsem to nemohl vydržet. Řekl jsem ji: "Víš, Penny, no já... Miluji tě..." Zarazila se. Chvíli tak přemýšlela a já už počítal s tím že nechce... Ale najednou mi dala obrovskou pusu a začali jsme spolu chodit. Byl jsem nejšťastnější kluk na světě.
Po střední jsme začali studovat výšku a společně jsme se učili a měli jsme se rádi! Stali se z nás grafici! Juchů! První hry byly takový divný ale postupně jsme začali vytvářet lepší.
Uplynulo pět let a já jsem Penny požádal o ruku. Řekla ANO. Měl jsem obrovskou radost a vzali jsme se. O tři roky později se nám narodil nádherný syn, kterého Penny pojmenovala po mě - John. A o rok později Penny čekala holčičku. Já ji pojmenoval na oplátku Penélope - Penny. Až byly děti větší vymýšleli jsme jim svoje vlastní hry. Johnovi různé závodní hry a Penny různé oblíkačky. Byli jsme šťastni! Strárli jsme a Už jsme byli v důchodě.
Ale moje žena Penny začínala být nemocná. Asi rok byla nemocná. Za rok na Valentýna mi umřela. Byl jsem smutný. Chodil jsem k ní na hřbitov a dával tam svíčky a květiny. Celé noci jsem probrečel, začal jsem se řezat. Byl jsem zoufalý a jednou v noci zašel na hřbitov. Začal jsem kopat. Ulehl jsem vedle ni a vystřelil jsem z pistole...
BÁSEŇ:
Cesta
Každá cesta vede jinam,
štěstí s láskou skrývá se tam.
Ale také hněv a zloba,
to putovat se musí znova.
Po jiné cestě plné štěstí,
tam kam vedou všechny cesty...
Rovnou do oblak - tam já chci stát
a o tobě si nechat zdát...
Za ním
Nevím kdy, nevím jak,
vlétla jsem vzůhu do oblak.
Letěla jsem za ním tam,
aby už tam nebyl sám.
Letěla jsem za svou láskou,
co neskrývá se pod zlou maskou.
Letěla jsem pryč od domova,
tam nahoře bude doba nová.
Ale budu tam s ním v klidu žít,
a budu ho moct ráda mít.
Už navždy budeme jenom spolu,
líp než u moře, než na severním pólu.
Koukám domů na svoje mrtvé tělo,
co koberec nám krví zašpinilo.
Máma pláče, táta taky,
promiňte, už nesmím zpátky.
Budu tam s ním, to je hlavní,
kamene, už ze srdce spadni, spadni!
Bude to život jako v pohádce,
nedojde tam k žádné hádce.
Už se na něj hrozně těším,
už po schodech k němu běžím...
__________________________________________________________
Tak já doufám že se vám básničky a příběh líbily :)) Mám toho MNOHEM víc ale bylo by to až moc dlouhý :D
Takže u další článku ahoj!
♥
